Nikia na cestách

Zážitek z letiště v Londýně- druhá část

12. prosince 2015 v 10:00 | Nikia
Pokračování příběhu o mém výletě do Londýna a strastiplné cestě na letišti.

A přesně v tenhle moment začala ta největší sranda na celém výletě. Frajer se mě s tím jejich anglickým klidem zeptal, s kým cestuji, a po odpovědi, že s mladší sestrou, řekl: "zavolej ji". Sofi přišla a s úsměvem mu dala do ruky pas. Chlápek na nás spustil brblavou angličtinou, a tak jsem mu musela pěknou chvilku vysvětlovat, že mu nerozumím, ať začne mluvit pomalu a srozumitelně. Chtěl, abych mu ukázala písemný souhlas s cestováním. Samozřejmě jsem v klidu vytáhla podepsané papíry a podala mu je. Mračil se a začal se vyptávat, kam přesně cestujeme, za kým, na jak dlouho, proč, kdy jsme ho viděly naposledy a podobně. Docela jsem se ho lekla, když na mě takhle chrlil páté přes deváté a začal být pomalu pěkně protivný. Potom chtěl přesnou adresu, kterou jsem (bohužel) neznala. Tím nám započal slušný průser. Strčil mi do ruky papír, kde bylo uvedeno, co všechno potřebují děti, pokud cestují do Británie a hlavně začal důrazné kázání o tom, že sakra musíme znát adresu, kam jedeme.

Zážitek z letiště v Londýně- první část

11. prosince 2015 v 19:10 | Nikia
Chtěla bych se jednou podívat snad na každičký kousek světa, ale vzhledem k tomu, že jsem stále ve škole a peníze z brigády mi celou jižní Ameriku jen tak neukážou, cestuji pomaličku, kousek po kousku, a zatím jen v Evropě. Mým vzorem je moje teta, která po dokončení střední školy jela za prací do Londýna, kde vydělávala dost peněz a mohla si dovolit procestovat svět. V Londýně se nakonec také usadila, vdala, a s mužem stále občas vyrazí na nějaký dobrodružný výlet.

Jednoho dne se tetička s manželem, když seděli u nás v obýváku, zeptali mého táty, jestli mě a mojí mladší sestru pustí v létě na návštěvu k nim do Anglie. Nejdřív rodiče malinko váhali, ale později se shodli na tom, že nevidí žádný problém, když na pár dní odletíme. O dva dny později teta volala, že letenky jsou koupené, takže koncem srpna hurá do Londýna. Každých čtrnáct dní mi posílala výhružné zprávy, že jim mám konečně oznámit, co bych v Londýně chtěla vidět a zažít, aby mohli dopředu zajednat případné vstupenky. Samozřejmě jsem do poslední chvíle netušila, co budu chtít dělat a doufala jsem, že celý program vymyslí sestra.
 
 

Reklama