První básnické pokusy?

24. května 2016 v 20:17 | Nikia |  Na cígo s Niky
Na poezii jsem nikdy nebyla. Možná proto, že jsem nějak neobjevila touhu psát básně, možná na to ani nemám talent. Taky možná proto, že moje kamarádka na to byla vždycky strašně moc kritická a mě to akorát odradilo. Nevím. Každopádně nějakým záhadným způsobem jsem dnes narazila na svoji báseň, která byla sepsána, když jsem byla v prvním ročníku na střední škole. Pamatuji si ten úžasný výraz profesorky, když jsem to pak přednesla před tabulí. Nikdy jsem ji z ničeho takhle nadšenou neviděla. Víckrát jsem ale nic takového nenapsala. Ani se nepokoušela. A dnes, po třech letech mám chuť poslat to do světa, třeba se najde někdo, kdo můj výkřik do prázdna ocení.

Neptejte se mě, o čem báseň je, každý si v tom ideálně najde svoje.



Nezdravě na cestě k míru,
z Prahy do Osla
stovky nabobtnalého sobectví?
Lhostejnost
je v geneticky nejtemnějších dobách
manévrem existence.
Zvítězí lháři a provokatéři
v maskách krutého protivníka.


Možná jsem tenkrát takhle depresivně vnímala svět. Do dnes se mi to ale hrozně líbí a sama nevím čím. Usmívající se


 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Tallcy | Web | 25. května 2016 v 11:26 | Reagovat

Nějak se mi to nerýmuje, ale líbí se mi myšlenka. No a když si vezmu, že do čítanek se dostaly i mnohem mnohem mnoooohem hroší básně, tak je tohle vlastně povedený! :)D Poslední verš je tak hnusně pravdivej...

2 Zita | Web | 26. května 2016 v 12:58 | Reagovat

No, oceňuju Oslo, jinak z toho mám chuť se zabít :-)

3 Tanč | Web | 9. června 2016 v 15:16 | Reagovat

Báseň sa nemusí rýmovať aby bola básňou :) za mňa palec hore, páči sa mi to :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama