Zážitek z letiště v Londýně- první část

11. prosince 2015 v 19:10 | Nikia |  Nikia na cestách
Chtěla bych se jednou podívat snad na každičký kousek světa, ale vzhledem k tomu, že jsem stále ve škole a peníze z brigády mi celou jižní Ameriku jen tak neukážou, cestuji pomaličku, kousek po kousku, a zatím jen v Evropě. Mým vzorem je moje teta, která po dokončení střední školy jela za prací do Londýna, kde vydělávala dost peněz a mohla si dovolit procestovat svět. V Londýně se nakonec také usadila, vdala, a s mužem stále občas vyrazí na nějaký dobrodružný výlet.

Jednoho dne se tetička s manželem, když seděli u nás v obýváku, zeptali mého táty, jestli mě a mojí mladší sestru pustí v létě na návštěvu k nim do Anglie. Nejdřív rodiče malinko váhali, ale později se shodli na tom, že nevidí žádný problém, když na pár dní odletíme. O dva dny později teta volala, že letenky jsou koupené, takže koncem srpna hurá do Londýna. Každých čtrnáct dní mi posílala výhružné zprávy, že jim mám konečně oznámit, co bych v Londýně chtěla vidět a zažít, aby mohli dopředu zajednat případné vstupenky. Samozřejmě jsem do poslední chvíle netušila, co budu chtít dělat a doufala jsem, že celý program vymyslí sestra.


Celé letošní prázdniny jsem víceméně někam cestovala, a když ne, tak jsem makala na brigádě, abych se někam mohla jet podívat později. Den před naším odletem jsme samozřejmě všichni panikařili, teta dávala poslední instrukce po telefonu a hlavně se nemáme bát, že se nám nemůže nic stát (to jsem samozřejmě ještě netušila, jaká to bude sranda). V den odletu, 27. srpna, nás tatínek hodil na letiště, a pápá lála za pět dní. V tu dobu mi bylo sedmnáct let a moje sestra měla čerstvě patnáct. Rodiče pro jistotu napsali souhlas s vycestováním nezletilé osoby do zahraničí, jak pro mě, tak i pro sestru, a nechali notářsky ověřit podpisy. Když už jsme čekaly v gatu na nástup do letadla, zjistily jsme, že máme sedadla v lepší třídě. Přestože jsme vůbec netušily, co to obnáší, tak jsme se celkem zaradovaly.


Let byl super, spousty místa pod nohama, letušky se nám stále věnovaly a ptaly se, jestli nám nic nechybí, dostaly jsme obrovský tác s jídlem (talíř ovoce, zeleniny, pomazánky, šunky a sýry a nakonec nám daly vybrat si pečivo) a celkově jsme si celé dvě hodiny v oblacích dost užívaly. Přistávalo se na největším londýnském letišti Heathrow, z čehož jsem měla největší strach, protože jsem věděla, že někde zabloudíme. Smějící se Nakonec jsme ale letiště prošly úplně v pohodě až na konec, na kontrolu dokladů. Vyčkaly jsme si pěkně dlouhou frontu a potom jsem se jako první dostala k celkem sympatickému staršímu pánovi, a s úlevou, že jsme v pořádku dorazily, mu podala pas. A přesně v tenhle moment začala ta největší sranda na celém výletě.

Jak příběh pokračuje se dozvíte v příštím článku :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Cestujete za hranice?

Ano
Ne

Komentáře

1 Beatricia | Web | 11. prosince 2015 v 20:07 | Reagovat

Výborně a čtivě napsaný článek. Moc jsem zvědavá a těším se na tu největší srandu. ☼☼☼
Vidím, že jsi dne znovuobnovila blog, tak tě vítám mezi námi, blogery. :-)

2 Miloš | Web | 11. prosince 2015 v 21:36 | Reagovat

V Londýně jsem byl jen jednou, a sice autobusem. Na Heathrow jsme ale měli mezipřistání při letu ze San Francisca (směrem tam jsme letěli přes Amsterdam). V letadle dávali k pití pěkné láhve červeného vína v menší velikosti, tipoval bych tak 3 dcl. Mnozí spolucestující si je nechávali domů jako suvenýr, ale na Heathrow je při letištní kontrole všem zabavili. Dost mě to překvapilo, protože takovou ostražitost bych čekal při vstupu a ne po výstupu a v tranzitním prostoru. My jsme je naštěstí vypili ještě na palubě a nemuseli jsme litovat.

3 Medion Reeve | E-mail | Web | 11. prosince 2015 v 22:11 | Reagovat

V Londýně jsem byla jen jednou a celé se mi to zprotivilo. Nejen že to stálo přes 10 tisíc, ještě jsme seděli v autobuse, kterému protékala střecha a cestou nazpět se utrhla jedna sedačka. Ba co víc, celou tu dobu pobytu mě neustále bolelo břicho a nemohla jsem chodit :D Bydleli jsme v černošské rodině, která možnost ubytovat si někoho doma vzala zřejmě jen proto že potřebovali peníze. Bydleli jsme v kamrlíku s palandou a když jsme chtěly s kamarádkou otevřít kufr, musely jsme si ho vynést na chodbu :D Takovýhle pobyt už bych si nerada zopakovala. Bylo toho mnohem víc. Možná nápad na nový čánek, díky :D
Moc se těším na další pokračování tvého pobytu :)

4 listopadka | Web | 12. prosince 2015 v 9:49 | Reagovat

Snad se ti to přání splní, moc bych ti to přála, já jsem se nedostala skoro nikam, když nepočítám bývalé NDR, Bulharsko a Jugošku. Teď jsou sice otebřené hranice, ale jen pro toho, kdo na to má....

5 venyfeny | 29. prosince 2015 v 16:39 | Reagovat

Úplně ti závidím, sice jsem v Londýně byla dvakrát, ale ani jednou ne s moji milovanou sestrou a navíc jsem tam byla se školou, což je taky na prd, jelikož si nemůžeš říci, kam by jsi chtěla. Zatím co, když tam máš známé, tak je to o něčem jiném. A letadlem jsme bohužel neletěli. Musel to být opravdu luxusní zážitek.

6 Intuice | E-mail | Web | 13. července 2017 v 21:56 | Reagovat

Upřímně Ti závidím, muselo to být fajn. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama