Zážitek z letiště v Londýně- druhá část

12. prosince 2015 v 10:00 | Nikia |  Nikia na cestách
Pokračování příběhu o mém výletě do Londýna a strastiplné cestě na letišti.

A přesně v tenhle moment začala ta největší sranda na celém výletě. Frajer se mě s tím jejich anglickým klidem zeptal, s kým cestuji, a po odpovědi, že s mladší sestrou, řekl: "zavolej ji". Sofi přišla a s úsměvem mu dala do ruky pas. Chlápek na nás spustil brblavou angličtinou, a tak jsem mu musela pěknou chvilku vysvětlovat, že mu nerozumím, ať začne mluvit pomalu a srozumitelně. Chtěl, abych mu ukázala písemný souhlas s cestováním. Samozřejmě jsem v klidu vytáhla podepsané papíry a podala mu je. Mračil se a začal se vyptávat, kam přesně cestujeme, za kým, na jak dlouho, proč, kdy jsme ho viděly naposledy a podobně. Docela jsem se ho lekla, když na mě takhle chrlil páté přes deváté a začal být pomalu pěkně protivný. Potom chtěl přesnou adresu, kterou jsem (bohužel) neznala. Tím nám započal slušný průser. Strčil mi do ruky papír, kde bylo uvedeno, co všechno potřebují děti, pokud cestují do Británie a hlavně začal důrazné kázání o tom, že sakra musíme znát adresu, kam jedeme.


Chvíli na nás koukal a potom mi podal tužku, ať mu napíšu telefonní číslo na strýce, který na nás na letišti čekal. Zvednul se a rozkázal, že ho máme následovat. Usadil nás na židle hned vedle fronty lidí čekajících na pasovou kontrolu, vzal naše pasy a v klídku si někam odkráčel. Všichni na nás koukali, jako na ukradené děti, a někteří se i docela smáli. Seděly jsme tam se sestrou dobrých dvacet minut, nervózní, že nám teta nezvedá telefony, že cizí chlápek má naše pasy, a že jsme uvízly na letišti, kde asi prostě zůstaneme do našeho odletu zpátky do Prahy. Je to divné, ale nijak jsem nepanikařila. Docela jsem si z toho dělala legraci. Hlavně jsem byla vděčná, že moje mladší sestra nedělala scény, jak to mívá ve zvyku. Když už jsem měla okousané všechny nehty z nejistoty, co se teda jako bude dít dál, týpek se přiřítil s úsměvem, vrazil nám s pozdravem do ruky doklady, že strýc čeká tam a tam, a že si máme užít dovolenou. Konečně.


Ještě nějakou chvilku jsme hledaly kudy konečně z toho letiště ven, když na nás zavolal strýc, vysmátý a celý rád, že nás vidí. Vyprávěl, jak byl nervózní, když na nás čekal a nikde nás neviděl, i jak mu volal chlápek z migračního s tím, jestli náhodou nečeká neteře z Prahy. Nikdy by mě nenapadlo, že zrovna Britové tolik hrotí nezletilé bez doprovodu v jejich zemi. Každopádně to byl fajn zážitek, i když docela stresující, ale to k cestování patří.

Dávejte si pozor, kam poletíte, ať máte všechny náležitosti, protože i přes to, že se to nezdá, tak i Evropa má přísné podmínky :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Cestujete za hranice?

Ano
Ne

Komentáře

1 Beatricia | Web | 15. prosince 2015 v 8:22 | Reagovat

Je to moc hezky vypracovaná cestovní epizoda. Dvě slečny byly zbytečně  perzekuovány a v současné době se hrnou do Británie hordy imigrantů přes kanál La Manche bez dokladů a nikoho to nevzrušuje. To je tedy paradox. Napsala jsi to moc krásně. Hlavně, že vám to dobře dopadlo. ☼☼☼

2 Beatricia | Web | 26. prosince 2015 v 4:48 | Reagovat

Přeji ti krásné celé vánoční svátky.☼☼☼

3 Miloš | Web | 26. prosince 2015 v 10:50 | Reagovat

To jste pěkně dobrodružná děvčata, když jste neznaly adresu :)
Na to si ale dej pozor, až pojedeš do USA, tam je to jedna ze základních otázek, nejlépe je mít také nachystaný papír s potvrzením rezervace hotelu, aby se to dalo doložit, nevím ale, jak by se to dalo řešit v případě návštěvy u známých. Zřejmě by si prověřovali, zda takoví lidé vůbec existují a jejich adresa souhlasí. Kdo věrohodně neprokáže, že má ubytování zajištěné, má smůlu a nezbude mu než hledat zpáteční spoj, ani platné vízum nepomůže.
V Rusku zase při vyřizování víza chtějí písemné pozvání, které se dá zajistit přes specializované firmy s kontakty na místní nebo hotely, a často s tím už obstarají i vízum.
Přeji hezký konec roku a v novém roce vše nejlepší a hodně dalších zajímavých cest.

4 Žoužel | E-mail | Web | 23. února 2016 v 14:12 | Reagovat

Ježiš, tak to bych asi umřela... ale hlavně že to tak dopadlo :). Mně akrát v Londýně očuchával pes, jestli nemám u sebe drogy (neměla jsem)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama