Kdo jsem?

11. prosince 2015 v 15:53 | Nikia |  Nikia na téma týdne
Zrovna včera jsem psala celkem náročnou práci do školy na filosofii, dnes otevřu blog a vidím, že se dokonale hodí k aktuálnímu tématu týdne. Tak prosím :-)

Kdo jsem?

Lepší otázka je, spíš kým bych chtěla být, nebo kým se snažím být. Filosofem určitě ne, přestože každý má své chvilky, kdy přemýšlí nad podstatou a příčinou bytí, nekonečností vesmíru nebo lidské hlouposti. Protože musíme mít nějaký důvod tady být. Nějaký důvod, smysl či cíl našich vlastních životů. I já ho mám, třebaže jsem ještě neobjevila přesně sama sebe a to, co se ode mě očekává. Ale vím, že tu nejsem jen tak. Jsem tu, abych změnila svět, a jestli ne celý, tak alespoň ten svůj. Svět věčného usměvavého snílka, který věří v dobré konce, ve šťastné události, ve věčně spokojenou společnost lidí, v pohodu a klid.


Je těžké psát sama o sobě, zeptejte se lidí, kteří mě milují. Ti posoudí nejlépe, co umím, dělám správně, nebo co na mně nenávidí či obdivují. Snažím se být vyrovnaná, řešit věci s chladnou hlavou, jít zlatým středem. Neposouvám rozhodnutí, protože tvrdím, že rozhodnout se později neznamená rozhodnout se lépe. Kvůli tomu jdu do všeho po hlavě. Pokud to vyjde, budu šťastnější a pokud ne, tak moudřejší, ale nikdy z toho člověk nemůže vyjít poražený. Není čas ztrácet čas, protože nikdy nevím, kdy se probudím naposledy. Bohužel však díky této vlastnosti často působím celkem nerozvážně a nezodpovědně. Svádím to na mládí, vím, že na to budu časem hledět úplně jinak.

Negativních vlastností mám mnohem více, i když kolikrát díky nim poznám správné kamarády a lidi, pro které se vyplatí žít. Mám nehezký první dojem, spousta známých mě po jednom setkání už vícekrát nepotřebuje vidět, protože mám v povaze říkat, co si myslím, život je totiž krátký na lži a přetvářku. A právě kvůli této vlastnosti cením blízké, kteří mi dají další šanci, poznají mě a milují právě proto, že nejdu s davem a nebojím se jít s názorem sama proti všem. Mockrát se mi odporující poznámky nevyplatily, častokrát i vymstily. Ale právě i to mě posouvá dál. Prohra je kolikrát mnohem důležitější než výhra v mém životě, protože neúspěchům vděčím za nové začátky a otevření dalších cest a možností.

Nechci se ve svém životě zaměřit pouze na sebe, chci pomáhat, chci napravit to, co člověk už dávno zkazil. Světu chybí odvážlivci. Zní to přinejmenším naivně, ale jsem předurčena k tomu být lepší. Kdyby si tohle řekl každý, tak náš svět je dávno o něčem jiném. Nebudu měnit lidi, ti se totiž nemění, chci jen společnosti dokázat, že žít se dá i spokojeně a v harmonii, že žít znamená bojovat za svoje sny, přestože bude mraky lidí, co mi to nikdy nebudou přát a budou se radovat z každého mého pádu. Chci umřít šťastná, bez pocitu viny.

Tímto výplodem, který se profesorce stejně pravděpodobně nebude líbit, jsem našla sama sebe. Nebo si to při nejmenším myslím. A tímto výplodem se také vítám opět ve světě blogerství, které v mém životě vypuklo už v roce 2009, ale nikdy mě nedrželo u jedno blogu déle než rok. Při svém dnešním flákání jsem si řekla, proč to zase nezkusit a vyhrabala heslo k této mé poslední stránce. Tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží tentokrát. Moc nadějí do sebe ale nevkládám. :-)

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Pracovali jste někdy ve fast foodu?

Ano
Ne
Uvažuji nad tím

Komentáře

1 sabča | Web | 12. prosince 2015 v 10:24 | Reagovat

super blog, zvu tě na svůj

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama