Prosinec 2015

Proč zrovna Nikia?

28. prosince 2015 v 21:20 | Nikia |  Na cígo s Niky
Jmenuji se Nikola a tady si přezdívám Nikia, přestože mi tak nikdo z mých blízkých neříká. Nikdy se mi to ale jako moje přezdívka nezamlouvalo a z počátku ani vůbec nelíbilo. Napadlo mě to vlastně jen tak, při tančení.

Od malička tancuji. Troufám si tvrdit, že vrtím zadkem už dvanáct let. Jsem na sebe hrdá, protože tanec je jediný koníček, který mi vydržel. Patlala jsem keramiku, byla v kroužku pro mladé přírodovědce a dokonce jsem se dlouho zamýšlela, že zkusím šerm. Tancování je ale jediný můj zájem, který stále trvá, a na který mám čas i když jsem dlouhodobě zaneprázdněná. Samotnou mě to překvapuje.

Rok 2016?

26. prosince 2015 v 19:10 | Nikia |  Na cígo s Niky
Letošní rok pro mě byl plný krásných zážitků, skvělých mejdanů, nekončících rozhovorů s úžasnými lidmi, ale také se objevil smutek, ztráty blízkých, světové tragédie, rodinné hádky, neúspěchy a jiné. Někdy se mi dařilo a byla jsem šťastná, jindy se mi děly jen hrozné věci. Jednou jsem byla nahoře, jednou zase dole, ostatně takhle to mají všichni.

Za celý rok jsem zažila skvělé věci. Výborně oslavila Nový rok, našla si brigádu, poznala mraky super lidí, dostala se do třetího ročníku, zapařila na výborných koncertech a festivalech, zažila úžasné letní prázdniny, dělala bláznivé věci, cestovala, slavila úspěch v tanci, viděla velkolepý karneval, zažila po mnoha letech báječnou rodinnou dovolenou, oslavila osmnáctiny, dělala dobré skutky a užila si vánoční svátky. A vlastně v každém jednom měsíci v roce 2015 bych našla den, který jsem si vychutnala na 100%, a na který budu dlouho vzpomínat. A myslím, že o tom to je.

2015 byl pro mě vcelku úspěšný, 2016 musí být ještě úspěšnější! Chci jít za svými sny, jeden po druhém si hezky odškrtávat jako splněny a psát další a další. Už od roku 2012 si totiž vedu deník se seznamem přání, které si chci splnit, než umřu. A s vámi bych se ráda podělila o ty nejzásadnější, na které se nejvíc těším, a které se prostě musí podařit.

Zážitek z letiště v Londýně- druhá část

12. prosince 2015 v 10:00 | Nikia |  Nikia na cestách
Pokračování příběhu o mém výletě do Londýna a strastiplné cestě na letišti.

A přesně v tenhle moment začala ta největší sranda na celém výletě. Frajer se mě s tím jejich anglickým klidem zeptal, s kým cestuji, a po odpovědi, že s mladší sestrou, řekl: "zavolej ji". Sofi přišla a s úsměvem mu dala do ruky pas. Chlápek na nás spustil brblavou angličtinou, a tak jsem mu musela pěknou chvilku vysvětlovat, že mu nerozumím, ať začne mluvit pomalu a srozumitelně. Chtěl, abych mu ukázala písemný souhlas s cestováním. Samozřejmě jsem v klidu vytáhla podepsané papíry a podala mu je. Mračil se a začal se vyptávat, kam přesně cestujeme, za kým, na jak dlouho, proč, kdy jsme ho viděly naposledy a podobně. Docela jsem se ho lekla, když na mě takhle chrlil páté přes deváté a začal být pomalu pěkně protivný. Potom chtěl přesnou adresu, kterou jsem (bohužel) neznala. Tím nám započal slušný průser. Strčil mi do ruky papír, kde bylo uvedeno, co všechno potřebují děti, pokud cestují do Británie a hlavně začal důrazné kázání o tom, že sakra musíme znát adresu, kam jedeme.

Zážitek z letiště v Londýně- první část

11. prosince 2015 v 19:10 | Nikia |  Nikia na cestách
Chtěla bych se jednou podívat snad na každičký kousek světa, ale vzhledem k tomu, že jsem stále ve škole a peníze z brigády mi celou jižní Ameriku jen tak neukážou, cestuji pomaličku, kousek po kousku, a zatím jen v Evropě. Mým vzorem je moje teta, která po dokončení střední školy jela za prací do Londýna, kde vydělávala dost peněz a mohla si dovolit procestovat svět. V Londýně se nakonec také usadila, vdala, a s mužem stále občas vyrazí na nějaký dobrodružný výlet.

Jednoho dne se tetička s manželem, když seděli u nás v obýváku, zeptali mého táty, jestli mě a mojí mladší sestru pustí v létě na návštěvu k nim do Anglie. Nejdřív rodiče malinko váhali, ale později se shodli na tom, že nevidí žádný problém, když na pár dní odletíme. O dva dny později teta volala, že letenky jsou koupené, takže koncem srpna hurá do Londýna. Každých čtrnáct dní mi posílala výhružné zprávy, že jim mám konečně oznámit, co bych v Londýně chtěla vidět a zažít, aby mohli dopředu zajednat případné vstupenky. Samozřejmě jsem do poslední chvíle netušila, co budu chtít dělat a doufala jsem, že celý program vymyslí sestra.

Kdo jsem?

11. prosince 2015 v 15:53 | Nikia |  Nikia na téma týdne
Zrovna včera jsem psala celkem náročnou práci do školy na filosofii, dnes otevřu blog a vidím, že se dokonale hodí k aktuálnímu tématu týdne. Tak prosím :-)

Kdo jsem?

Lepší otázka je, spíš kým bych chtěla být, nebo kým se snažím být. Filosofem určitě ne, přestože každý má své chvilky, kdy přemýšlí nad podstatou a příčinou bytí, nekonečností vesmíru nebo lidské hlouposti. Protože musíme mít nějaký důvod tady být. Nějaký důvod, smysl či cíl našich vlastních životů. I já ho mám, třebaže jsem ještě neobjevila přesně sama sebe a to, co se ode mě očekává. Ale vím, že tu nejsem jen tak. Jsem tu, abych změnila svět, a jestli ne celý, tak alespoň ten svůj. Svět věčného usměvavého snílka, který věří v dobré konce, ve šťastné události, ve věčně spokojenou společnost lidí, v pohodu a klid.